Rarášci a Tamtamy

Cesty jednotlivých členů k muzice

 

Lenka Blažková:

Když jsem byla ještě předškolák, maminka mě vzala na Štědrý den do naší chlumčanské kapličky, kde se konala štědrovečerní mše. Tam zpívaly děti z chlumčanského sboru a také se tam hrálo na hudební nástroje. Tady jsem poprvé uslyšela, jak pěkně zní zobcová flétna. Od té doby jsem si přála naučit se na ni hrát a zpívat ve sboru. Rodiče mi vyhověli a od 1. třídy se na ni učím a chodím zpívat do sboru. Obojí to do sebe pěkně zapadá a strašně mě to baví, ale je pravda, že tomu tak zpočátku nebylo. Když jsme se na flétně učili noty a zase noty, moc mě to nebavilo, až jsem s tím chtěla skončit. Jen díky mojí paní učitelce, která dokázala, že nauka nemusí být jen nuda, jsem vydržela :-) Její hodiny jak flétny, tak sboru jsou moc bezva a na každou se hodně těším.

 

Eva Hrdonková:

Od dvou let jsem si prý broukala písničky a básničky. Nejvíce mi zpívaly maminka a babičky. Příbuzní z babiččiny strany hráli na baskytaru, akordeon, klarinet, trumpetu a z dědovy strany pak na lesní roh a kytaru. Často jsme poslouchali a posloucháme nadále muziku z rádia, přehrávače i televize. Už od školky si ráda a často zpívám. Paní učitelka ze školky mně říkala, že mám hudební sluch, abych hrála na nějaký hudební nástroj. Tak jsem v 6 letech začala hrát na flétnu, ale to mě moc nebavilo, a tak jsem brzy skončila. Moje sousedka hrála na flétnu a tak se mi to v dalších letech zalíbilo, že jsem začala znovu hrát na flétnu v 5.třídě a zároveň jsem se přihlásila na zpěv do sboru. Hned nato ve 2.pololetí jsem začala ještě na klávesy, protože se mi to moc líbilo a doma jsem si do té doby stále hrála na dětské piánko.

 

Pepa Skála:

Když jsem byl hodně malý, nejvíc mi zpívala maminka s babíčkou. Pradědeček prý hrál na trubku. Často jsme poslouchali hudbu z přehrávače. Ve školce jsme určitě hodně zpívali, ale už si to moc nepamatuji. Abych začal zpívat ve sboru a hrát na nástroje, mě nejprve poradila maminka, ale pak už jsem chtěl sám.  Maminka mě tedy zapsala na flétničku, prý kvůli dýchání, jako malý jsem býval totiž často nemocný. Hraní se mi moc zalíbilo, a tak jsem se za necelé dva roky přihlásil i na kytaru. Do sboru chodím moc rád, protože mě zpívání moc baví. Maminka mi zpívala na dobrou noc a bolístky se takhle u nás vyhání doteď. S babičkou zase zpíváme lidovky, když jsem u ní na prázdninách. Teď už zpívám sestřičce Aničce a ona se přidává a zpívá se mnou. Strašně rád jezdím na soustředění. Nejenže je tam bezva nálada, ale když se rozezpíváme a vezmeme do rukou hudební nástroje, hned je únava pryč a spolu s paní učitelkou si to pěkně užijeme.

 

Míša Hrubá:

Když jsem byla malá a než jsem začala chodit do školy, měla jsem piánko na baterky. Nejvíc mi zpívali prarodiče a děda hrál také na tahací harmoniku. Často jsme poslouchali muziku z rádia nebo přehrávače.  Ve školce jsme zpívali každý den a já jsem zpívala moc ráda.Ve škole jsem se začala věnovat zpěvu ve sboru i hře na flétnu proto, že mně to poradila mamina, ale zároveň jsem chtěla i já sama.

 

Verunka Berglová:

Jednoho dne přišla do školy paní učitelka z hudební školy a řekla mi, že jsem muzikální. Hned ve školce jsem začala chodit na flétnu a v 1.třídě jsem přidala zpěv. Když jsem byla malá, nejvíc mi zpíval strejda Radek a při tom hrál na kytaru. V naší rodině se hraje na řadu nástrojů - tři strejdové na kytary, mamina na flétnu, když jsem na ni začala hrát, a moje sestra na klavír. Doma posloucháme hudbu neustále, hlavně při úklidu. Už ve školce jsem ráda zpívala a zpívám moc ráda pořád. Zpívat ve sboru jsem chtěla sama a flétnu mi doporučila mamina kvůli astmatu.

 

Katka Hnátová:

Zpívat ve sboru a hrát na flétnu jsem začala v 1.třídě. Odmalička jsem si pořád broukala, nejvíc mi zpíval tatí a mamina, děda mi  hrál na klávesy. Často jsem si pouštěla písničky z CD. Zpívat a hrát na flétnu jsem chtěla sama, moc mě to baví.

 

Julinka Pöndlová:

Když jsem byla malá, nejvíc mi zpívala maminka. Zpívání mě začalo bavit ve školce, téměř každý den jsme zpívali. Na flétnu jsem začala hrát proto, že se mi líbil její zvuk, už ve školce jsemna ni  zkoušela hrát. V naší rodině se často poslouchá hudba  a ráda u ní usínám.

Ondra Hodan:
V 1.třídě jsme se doma rozhodli, že budu chodit na flétnu. Chtěl jsem chodit, protože už odmala jsem si podupával do rytmu a rád poslouchal, když u mé prababičky hrával strýček na flétnu a klarinet. Později mě paní učitelka přivedla do pěveckého sboru, kde mě to moc baví. Těším se na soustředění a společné akce. Ve 3.třídě jsem se začal učit na hrát na kytaru. Láká mě i hra na klavír, ale to už bych časově nezvládl.

Honza Kuneš:
Jednoho dne nás paní učitelka třídní poslala do jiné třídy za paní učitelkou, která si poslechla, jak umíme zpívat. Ti, kteří se jí zpěvem líbili, dostali přihlášku do sboru a doporučení rodičům, že ke zpívání mají předpoklady, které by mohli ve sboru rozvíjet. Já také. Rozhodoval jsem se, jestli tam budu chodit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, že ano, protože rád poslouchám hudbu, rád zpívám a hodně mě to baví. Sbor máme každý pátek od 14 do 15,30 hodin. Učíme se tam nové písničky. Také se těším na vystoupení a zájezdy, které se chystají. Poznám tak nové lidi a nová města. A hlavně si pěkně zazpívám a udělám sobě i ostatním radost. 
 

Markéta Benediktová:
K muzice mě přivedli rodiče se sestrou Anetkou (pozn. Aneta hrála v ZUŠ na flétnu a kytaru) - chodím do ZUŠ na zobcovou flétnu a ve škole od 1.třídy do sboru. Teď už jsem ve velkém sboru a se mnou i mí spolužáci ze třídy Líza a Vašek. Obojí mě pořád baví.   

Lucka Lázoková:
Zpívání mě bavilo už odmala, protože mi moje maminka zpívala různé písničky. Na sbor jsem sice chodila už ve 2.třídě, ale skončila jsem, protože jsem se nestihla učit do školy. Na začátku 7.třídy se mě a mé kamárádky paní učitelka na hudební výchovu zeptala, zda bychom nechtěly chodit do sboru -  souhlasily jsme a zpíváme tam dodnes.
 
Martina Janoutová:
Na začátku školního roku po hodině hudební výchovy mě a mou kamarádku oslovila paní učitelka, jestli nechceme chodit do pěveckého sboru. Ihned jsme souhlasily. Do sboru chodíme dodnes a jsme tam rády, protože nás zpívání baví.

Míša Petrželková: 
Od dětství jsem si ráda pobrukovala, maminka i babička mi zpívaly lidové písničky. A tak jsem začala hned od 1.třídy ZŠ chodit do pěveckého sboru, který mě baví a věnuji se mu dodnes. Od malička mě také lákala hra na hudební nástroj, nemohla jsem se rozhodnout, jaký zvolím, zkusila jsem zobcovovou flétnu, u které jsem vydržela pět let. Nejraději poslouchám hudební skupiny, mezi mé nejoblíbenější patří Divokej Bill (líbí se mi jejich melodie), Chinaski (mám ráda jejich texty, které se většinou rýmují) a Nirvana (líbí se mi jejich smysl pro rytmus). Ráda bych si někdy v nějaké kapele zazpívala. Se sborem jsme již měli možnost vystoupit s rockovou kapelou RiverBand, a dokonce jsme s nimi natočili písničku na jejich CD, což byl pro mě největší zážitek ve sboru. Se členy kapely se velice dobře spolupracovalo, vždy nám poradili, co a jak.    

Markéta Horová:
Už odmala jsem měla ráda písničky. Často jsme je doma poslouchali z rádia. Maminka ráda zpívala a naučila mě spoustu písniček.
Když jsem zjistila, že je ve škole sborový zpěv, využila jsem příležitosti a přihlásila se.
(pozn. Markétka také navštěvuje hru na klavír v ZUŠ.)

Simča Tobrmanová:
V pěti letech jsem se začala učit zpívat. Když jsem vyrostla, pouštěla jsem si radio a zpívala taky a dodnes si s ním zpívám. A hrozně mě to baví. Také jsem letos začala chodit do pěveckého sboru.

Kuba Hejman:
Do sboru jsem se dostal tak, že na začátku roku při náborech mi paní učitelka nabídla zpívat ve sboru. A já jsem chtěl. Jen jsem ještě musel promyslet, jestli půjdu do malého nebo velkého. Do této doby jsem si stejně pořád pobroukával a zpíval.

Eva Konečná:
V 1. a 2.třídě jsem chodila do přípravného sboru. Pak jsem začala hrát na zobcovou flétnu v ZUŠ a znovu se vrátila i ke sborovému zpívání, tentokrát už ve velkém sboru - i když je to někdy nuda, hrozně mě to baví.


Ostatní členové - připravuje se...